Rabi
Mordechaj Willig
Jedinečnost
vize Mojžíše Našeho učitele je popsána, „tdyxb alw harmw wb-rbda hp-la hp,“ (Numeri 12:8) („S ním mluvím
od úst k ústům ve viděních, ne v hádankách“), zatímco o jiných
prorocích je poznámka, kterou jsme už řekli, „wb–rbda ~wlxb [dwta wyla harmb,“ (Numeri 12:6) („dám se mu poznat ve vidění,
mluvit s ním budu ve snu“).
Rav
Chaim Volozhin (Ruach Chaim 1:1) spojuje tuto zvláštnost pro Mojžíšovu jedinečnou
pokoru, „~dah lkm dam wn[ hvm vyahw“ – „Mojžíš však
byl nejpokornější ze všech lidí,“ (Numeri
12:3). Tato vlastnost sebezapření jej oprávnila, aby viděl přímo a jasně (Yevamos
49b), až do okamžiku, kdy Bůh mluvil skrze něj („wb“ Numeri
12:8) a ne jenom k němu.
Mojžíšovi
sourozenci, Áron a Miriam se mylně domnívali, že jiní proroci byli také na
jeho úrovni („wnb-~g“ Numeri 12:2), ale ve skutečnosti tito proroci s Bohem
komunikovali pouze přes sny a hádanky. Jejich ego, zdeformovalo obraz, který
viděli a to díky jejich osobním předsudkům a zaujatosti. Jenom Mojžíš, který
byl absolutně nesoběstředný a byl jedinečně pokorný služebník Boží, mohl vidět
jasně a přímo v okolnostech, které prožíval.
Proto, jenom Mojžíš mohl přijmout hrAt a mluvit to, co Pán Bůh přikazoval. Všichni ostatní proroci se pouze přibližovali, tj. „Tak pravil Bůh“ (Raši 30:2). Jenom Mojžíš přijal hrAt na hoře Sinaji v úplnosti. Potom, hrAt předal Jozuemu, starším, prorokům, a moudrým, ale příjemce ji nezískal v úplnosti (twba 1:1).
Mojžíšova
pokora převýšila i pokoru Abrahamovu (Chulin 89a). Abrahám pravil, „rpaw rp[ yknaw“ – „jsem prach a popel“ (Genesis 18:27), kdežto Mojžíš řekl „Já jsem nic“
(podívej se do Exodus 16:8 – „hm wnxnw“ – „kdo jsme“, Mojžíš poukázal na sebe samého
a na Árona).
Když Bůh zvolal „~hrba Ÿ ~hrba“ (Genesis 22:11), v hrAt
odděluje čárka tato dvě slova. Volání „hvm hvm“ (Exodus 3:4) nemá takové oddělení (Šemót Rabba 2:6). Ta čárka (pozn. překladatele
asi přízvuk) zvýrazňuje propast mezi duší a skutečností, kterou vytvořilo
tělo. Pouze Mojžíš, který zapřel své tělo, tj. svoje uvažování, dosáhl celého
svého potenciálu proto, aby Boží přítomnost mohla mluvit, jak se i stalo,
skrze jeho ústa.
Tento vznešený popis největšího z proroků v sobě nese důležitou lekci pro každého člověka, v každém čase. Naše porozumění hrAt je ovlivněno tím, kdo jsme. V mnoha případech, osobní řád, ať už explicitní nebo implicitní, nás vede, k pokroucené interpretaci hrAt a jejich zákonů a špatného ocenění významu hrAt. Upřímná snaha pochopit a plnit halachu, je ovlivněna osobním sklonem sledovat dění skrze svoje vlastní „brýle“.
Je docela nemožné, aby byly plně odstraněny osobní sklony jednoho každého z nás v halachickém rozboru a rozhodnutí. Již toto je výzva, vložená na všechny, kteří přijímají Mojžíšovu hrAt. Jestliže nemůžeme mít „mikabel“ („přijetí“), tj. přijetí hrAt kompletní, musíme se pokusit dodržovat tradici (masoru), popisovanou v první mišně twba yqrp.
Pozoruhodné jsou tři věci, zaznamenané v této mišně v twba – „Suďte s rozvahou, vychovejte mnoho žáků a ohraďte hrAt plotem.“ – uvádím v souvislost s tématem pokory, která je pravá podstata masory. Arogantní osoba, by mohla vytvořit špatný soud, bez porady, a tak překroutit právo.
Avšak pokorný, skromný člověk, obeznámený s lidskou slabostí, je více rozvážný, diskutuje s ostatními a připouští na okraj chybu.
Naneštěstí, toto konzervativní pojetí je napadáno příznivci rozličných pořádků, často s nepřiměřeným sebeujištěním. Upřímní Židé Tóry, občas chybují v uznání mišny a kritizují rabíny, kteří se staví na odpor proti „zeitgeist“ (duch času) tj. duchu tohoto věku.
Je ironií, že ve slovech Rava Chaima, je tím více osobního sebezapření, čím větším se stal. Jenom Mojžíš Náš učitel, nejpokornější ze všech lidí, dosáhl plného potenciálu. Pozoruhodně, fráze „buď vším, čím můžeš být“ je spojována s vojenskou službou, která požaduje sebeobětování a dokonce oběť pro ušlechtilý cíl.
Je další ironií osudu, že mnoho výpovědí tohoto tématu je z chasidského pramene. Rabi Reb Zusja řekl svým následovníkům, že by se nebál, kdyby byl dotazován nebeským dvorem, „Proč jsi nebyl Mojžíšem Naším učitelem, R. Akivou, Ravem Aši, Rambamem, nebo Ba´al Šém Tóvem“. Jenom jedna otázka jej trápila:
„Rebe Zusjo, proč jsi nebyl Rebem Zusjou?“
Soběstřednost moderní společnosti podporuje vlastní naplnění požitků z fyzických či psychologických potřeb a chtíčů, nebo vlastní seberealizaci. Moderní společnost podporuje maximální naplnění jedné nebo druhé z těchto možností.
hrAt nás učí, že tyto dva cíle jsou protikladné. Mojžíš dosáhl nejvyšší úrovně v jeho vlastní seberealizaci proto, že byl pokorný a zapřel sám sebe a žil jako naprosto oddaný služebník svého Pána. Můžeme se všichni učit z jeho příkladu a pokusit se porozumět hrAt bez osobní zaujatosti. Paradoxně, tímto vlastním sebezapřením budeme schopni stanovit úzkou hranici mezi tím, kdo můžeme být a tím, kdo jsme.