Těmito
úvodními slovy začíná snad nejznámější pasáž písma – desatero. Mají nám, lidu Nové smlouvy, tato
slova co říci i dnes? Na tuto otázku se budu snažit nalézt odpověď v tomto
článku.
V Ex 20,2 stojí: „Já jsem Hospodin, tvůj
Bůh..“. Hebrejsky toto slovo zní: „Anóchí
Adónaj Elóhejchá…“. Sloveso jsem v
původním originále chybí. To je důležité pro další výklad. Teď bych vám chtěl,
moji čtenáři, říct něco o skladbě hebrejské věty. V hebrejské větě je základem
sloveso. V samotné větě bývá obvykle na prvním místě. Pokud stojí nějaké slovo,
či skupina slov před tímto slovesem, znamená to, že toto slovo, či slovní spojení
stojí v silném důrazu. A teď zpět k zamýšlenému textu. Ve větě podle Ex 20,2 je
jediné sloveso – vyvedl
jsem a právě před tímto slovesem stojí – Já
Hospodin Bůh tvůj (dosl. překlad). Podle toho co jsem už naznačil to, co stojí
před slovesem, je v silném důrazu. A tady v této větě to je – Já Hospodin
Bůh tvůj. Ale co to znamená? Jaký to má smysl? Znamená to, že je tady
kladen důraz mnohem více na tom kým Bůh je – Já
Hospodin Bůh tvůj, než na to co vykonal – vyvedl
jsem tě z egyptské země, z domu otroctví. Ale co nám má tento text říct do
dnešní doby? Pán Bůh by pro nás měl být Bohem ať už je náš život plný zázraků a
mocného Božího jednání. Nebo žijeme prostý křesťanský život a tím největším
zázrakem bylo naše pokání a obrácení k Pánu.
A nyní zpět k zamýšlenému textu: „Já
Hospodin Bůh tvůj“. Podle výše naznačené logiky by v silném důrazu – v tom
nejsilnějším stálo slovo „Já“. Zdá se jakoby v tomto slově byla
soustředěna veškerá energie nejen této uvažované věty, ale celého desatera.
Pojďme společně zauvažovat o tomto slově. Za zmínku stojí, že v samotné
hebrejštině se já dá říct dvěma
způsoby: „aný“ a „anóchí“. Mluvnicky
mezi těmito dvěma tvary není žádný rozdíl. Nicméně „anóchí“ je spíše vyhrazeno
Bohu. Ale jsou i pasáže písma, kde takto mluví o sobě i člověk. Ale co to
znamená, tvrdí–li Bůh o sobě, že je „Já“. Podle mě je to odpověď všem
pochybovačům a skeptikům o tom, kdo náš Bůh je. Vždyť tady z těchto táborů
často slýcháme výpovědi typu: „Něco musí být“, „Taky věřím v nějakou sílu“ atp.
A na to je jediná Boží odpověď rezonující skrz naskrz ne staletími, ale
tisíciletími – Já. A říká nám, že Bůh je osobní Bůh,
bytost, ne nějaká síla, něco neurčitého. Říká nám, že náš Bůh je živý Bůh,
který se zajímá o člověka. Další myšlenka, která je s tímto spojená je, že
samotné desatero je smlouva mezi Bohem a člověkem. A ono Já na začátku desatera
nám má říct, že je to jenom Hospodin sám, který uzavřel smlouvu s člověkem. Ne
nikdo jiný, jenom On sám. A tedy jenom On sám – Hospodin může člověka vést k zodpovědnosti
vzhledem k této smlouvě. V tomto případě Izrael, protože smlouvu Hospodin
uzavřel s tímto lidem. A to je další důkaz o osobnosti Boha. Vždyť smlouvu by
neuzavřela nějaká síla, či něco. Náš Bůh je osobní Bůh, který vstupuje do
lidského dění s maximálním „nasazením“ –
uzavírá smlouvu s člověkem. Náš Bůh chce
urovnat vztah s člověkem, a proto s ním uzavírá smlouvu. Smlouvu na kterou se
potom bude odvolávat, a světe div se, na kterou se také může odvolávat člověk.
V tomto případě Izrael, protože tuto smlouvu uzavřel Hospodin s Izraelem. Pán
Bůh je bude volat k zodpovědnosti, pokud tuto smlouvu nenaplňují, tj. pokud
nedodržují přikázání této smlouvy – přikázání desatera. A Izrael se zase může
odvolávat, že tuto smlouvu dodržuje, v prosbě o jakoukoliv věc. Například při
válečném tažení se mohl dovolávat Boží ochrany, či v případě neúrody se mohl
dovolávat příznivého počasí.
Boží slovo pokračuje v Ex 20,2 „Hospodin
Bůh tvůj“. A to je další výpověď o našem Bohu. Výraz Hospodin je překladem
onoho nevyslovitelného jména JHVH. Všude, kde židé viděli toto jméno Boha,
četli jiné z Božích jmen – Adónaj, což
znamená doslova přeloženo Pán můj (jen o Bohu). A dělají to až podnes z bázně a
z úcty k Bohu. A nakonec se dnes přesně neví jak se tento tetragram vyslovoval.
Vyslovovat jej jako Jehova je asi nesprávné, možná Jahve je přesnější. Bůh,
který vystupuje jako Jahve je ten, který stvořil člověka. Jenom On zná naše
starosti a radosti. A je to jenom Jahve, který vdechl život člověku – dal
mu „nebeské políbení“. On je člověku neustále nablízku.
Další jméno Boha, tak jak je v Ex 20,2 je
Elohim. Jméno Elohim bývá do češtiny překládáno jako Bůh. Tento Bůh – Elohim figuruje také ve zprávě ve stvoření.
Ale z trochu jiného pohledu, Elohim je stvořitelem celého vesmíru, hvězd, země.
Je transcendentní, všudypřítomný, vševědoucí, přesahující naše chápání. Myslím
si, že obě tyto výpovědi nám mají co říct pro naši zbožnost, či zbožnost našich
sborů. Co to pro nás znamená? Znamená to, že náš Bůh je osobní Bůh, On nás zná
velice dobře. Zná všechny naše touhy a přání. Náš Bůh je dobrý Bůh, On nás
spasil v Kristu Ježíši. A je ochoten naplnit všechny naše potřeby. Ale pokud
před něj předstupujeme, nezapomínejme na to, že je také svrchovaným Bohem,
vševědoucím, všudypřítomným, transcendentním, přesahující naše úvahy o Něm.
Předstupujme před něj s úctou, která mu
přináleží. A tohle všechno bychom měli mít na paměti, když se modlíme k našemu
nebeskému Otci. Ve stejném smyslu je i výpověď Boží zaznamenaná v Iz 57,15: „Přebývám
ve vyvýšenosti a svatosti, ale i s tím, jenž je zdeptaný a poníženého ducha.“. Je
tady obsaženo to, co jsem se vám snažil předat, přátelé. Je to stále týž Bůh,
ať už je svrchovaný a je nám tak trochu vzdálený, nebo když nás ten stejný Bůh zachránil v Kristu Ježíši
a je nablízku i tomu nejposlednějšímu člověku.
Doufám, že se mi podařilo odpovědět na otázku má–li nám slovo z Ex 20,2 co říct pro naše životy. Já si osobně myslím, že ano.